|
Véčův suchý záznam mokrého dění v zemi Slovinské a Rakouské... pátek 4.5.
Tušil jsem nabitej pátek před odjezdem a to se i potvrdilo. Nakonec se nám podařilo zpoždění proti odjezdu v 18 hodin udržet na "pouhé" hodině. Když jsme v 19:08 vyráželi od Dokyho, volal Zbyšek, že zrovna přejíždí hranice. Tak měli jen hodinu náskok. Když Doky se Zbyškem domluvil , říkal cosi, že hradišťáci musí ještě ve Vídni vyřídit nějaký balíky a že jede ještě jedno auto s napajedlákama. Sice jsem nechápal, jaký balíky vyřizují ve Vídni cestou na Soču, ale fajn bylo, že je to trochu zdrží a tím pádem proti nám ani žádnej náskok nemají.
Kolem deváté hodiny přišla SMS od Zbyška, že jsou na odpočívadle 13 km za Vídní. My byli tak 5 km od nich. Odtud jsme jeli dál společně ve třech autech po A2 na Gratz, Klagenfurt, Tarvísio a Bovec. Tak 140 kiláků před Klagenfurtem jsem začal za volantem usínat, tak se toho chopil Doky a z další cesty nic nevím. Trochu matně si pamatuju průjezd Itálií a očekávání, jestli někdy ve 3 v noci bude otevřená celnice přes Predel. Byla.
sobota 5.5.
 Soča měla kolem 90 cm, žádná velká voda. Ale po suchým jaru u nás... Tak jsme ze střechy sundali našich 8 kajaků a v kompletní sestavě jsme našupali do Soče ze skalky hned pod soutěskou. Teda kromě Tondy. Ten se rozhodl nekoupat hned na nasedání, tak dal kajak na vodu asi tak o 20 metrů níž, pohodlně nasedl, zašprickoval, dojel doprostřed řeky, převrátil se, chvíli bojoval, odšprickoval a odkráčel zpět ke břehu ke druhému pokusu. To byl první a další bych nepočítal, přetekl by mi buffer.
Ze solidarity k Tondovi si krysu přidal i Jara, ale počkal si na hezčí místo do třetí soutěsky. V nájezdu se řídil návodem Ybzška (Ybyška Zbyška) a jel to zleva doprava. Když viděl, co to udělalo se Zbyškem před ním, zapomněl pádlovat a proud ho snesl ke skále vlevo, které se chytal, chytal a nechytil. Bojoval statečně, ale voda byla silnější. Krysa byla na světě. Příště bude možná lepší se řídit návodem profesora Ludi: "No zavřél sem oči a jel. Pak, když jsem naznal, že už bych mohl být za tím, tak jsem oči otevřel."
Zbyšek po čtyřicítce nejezdí na vodu, ale na soustředění, tož dal i opravnou jízdu.
V kempu u soutoku sem si říkal "pohodička, teď něco pojím, počasí se nám spravilo, zrelaxuju po té noční jízdě, ať sem fit pro večírek". No a zase soustředící se Zbyšek: "Do večera daleko, tak dáme ještě jednu řeku, ne?" A už červi hlodali. Teda, nechtěl jsem být srab, ale když padlo, že tu Koritnicu pojedem stejně aj druhý den ráno, tak už jsem se na to v 6 večer vykašlal. Zbyškova soustředění se tak zúčastnili jen Doky, Jara a Luďa.
neděle 6.5.
Na pořadu dne byla Koritnice nad soutokem a ještě kousek pod až po Prijon centrum. Tonda se rozhodl dát odpočinek svému vycáchanému a lehce potlučenému tělu i klíční kosti, která se ze zimního zlomení teprve zotavovala. Takže nás na vodě jela šťastná sedmička. Vodácký den jsem začal eskymákem hned v první pidisoutěsce na Koritnici, né že by to byl první eskymák víkendu, ale tohohle jsem neplánoval. Teda né, že by jiný byly plánovaný, ale tak nějak jsou ve chvílích, kdy to člověk čeká.
U prijon centra jsme pěkně na sluníčku doplnili kalorie a tekutiny, Zbyšek navíc doplnil výbavu - jeho kamera dostala Peli case. On "Zbyšek na to má". A se spidérkem v ruce budí respekt (zaznamenáno na videu, možno skouknout na Zbyškových stránkách), tak bych ho radši moc nesral - vzkaz pro Ybyškovi nepřátele.
Den zatím neměl chybu, tož jsme přejeli autama na Srpenicu I a zhukli ještě Soču ke slalomce. Ze sedmičky nás pět dalo i slalomku. Tam už chyba trochu nastala. Sem ňák po dojezdu spěchal k autu s lodí na rameni a vyrazil jsem po pěšince podél řeky vzhůru. Najednou rozcestí. Mám jít vlevo? Nebo vpravo? Ohlídnu se a za mnou Doky. "Hej Doky, nepamatuješ se, jestli tady ta vlevo není zkratka k autu?" "Je." Protože o Doktorovi nepochybuju, tak sem vyrazil vlevo. Po chvilce jsem vylezl na plácek, kde bylo auto, ale ne naše. Za mnou vylezl Doky: "No vona to je zkratka na tenhle plácek, ale auto je v kempu." Asi máme moc dlouhý interval návštěv Soči, protože i když Doky došel říct Jítě, ať auto převeze, našla správnou odbočku polňačku až asi na potřetí. Jak na potvoru jsem moc věřil, že tu auto bude hned, tak jsem nechtěl zdržovat a svlíkl vodácký hadry. Do toho začalo chcát a fest (normálně tomu říkám pršet, ale když čekám v trenkách půl hodiny v dešti, mírně sprostnu). A nebudu se rozepisovat o tom, jak se ten den stal Zbyšek mým nepřítelem, protože když se Jitka po marném pokusu vrátila k nim do kempu, aby jí někdo vysvětlil cestu, jejich jediná starost byla, jak dostat z našeho kufru slivovici.
Vodácká část dne skončila a začal kulturní program (žrádlo a chlast). Kdyby to nebyla zrovna Jíťa, napsal bych, že se pěkně vožrala, ale nemůžu, měl bych doma peklo. Zbyškovi zbyly ten den jen smutný voči, protože Jíťa mu nedala (slivovici).
Plácli jsme i do balónu na beachovým hřišti v kempu. Někteří se přitom nečestně samochválili, no a my ostatní, že, jsme zůstali morálně na výši.
pondělí 7.5.
To bylo těžký ráno. I ten Doky po večírku začal chrápat (předchozí noci se držel). Navíc mě bolelo rameno, tak sem víc bděl než snil. A Jíťa, ta měla klasický ráno opilcovo. V Bovci jsme doplnili permicu na třetí den a sjeli k Soče pod Slalomkou, že ji dáme z Otony k Napoleonovu mostu. Zoncna šajnila, tak z nás lilo jak z koní, když jsme vlekli lodě na rameni k řece.
Na vodu jsme sedali v šesti a hned první esíčko prověřilo naše vyrovnávací schopnosti. Někteří volili dámskou cestu podél pravého břehu, ale tahle taktika jim dál byla stejně houby platná, jak o tom svědčí Luďův výkřik přehlušující řeku: "KURVA, PIČA, KURVA!!" Nevím, co se mu dělo? Taková pěkná řeka a tak ošklivá slova...
U Napoleonova mostu nastal čas rozlučky. Pytlákovu oktávku jsme od mostu spendlovali dál po proudu a jejich trojka, Pytlák, Zuzka, Tonda, si ještě sjeli kousek Soči, než se vydali domu do Hradiště. Naše a trphajzlické auto se odebralo do kempu. Když jsme ze sebe smyli neoprenové smrady, nakrmili břicha a dobalili náš stan, vydali jsme se na Predel. Cílem byl Gail, který nás čekal druhý den.
"Trphajzlické" auto byl Jarův VW Tourane. Jeho posádka měla jednoznačně nejnižší výškový průměr. Prostě samí sprostí trpajzlíci, hajzl na každém kroku. Trphajzlíci byli tak malí, že zalepovali škvíry na autě tesa páskou, aby z něj za jízdy nevypadávali.
úterý 8.5.
Probudili jsme se ve "velmi ekologickým kempu", což znamenalo, že jsme odpadky raději odvezli v pytli, abychom je nemuseli v kempu třídit. Když jsem se popasoval s fotobuňkama v umývárce a na hajzlu, kterých tam bylo plno, byl jsem rád, že odjíždíme. Kemp hezkej, ale nějak sem se v něm necítil.
Na Gailu nás čekalo asi 24 km a taky to byla taková vzpomínková cesta. Zbyšek nám ukázal, kde se vyškrábal s lodí do svahu, kde požádal o vodu, kde se vykoupal v kašně...
Gail měl spíš nízkou vodu, tak když se to místy rozlilo, byla to trochu šutrovačka. Zhruba první třetina byla dobrá, pak už to bylo takové přežití do konce. Holt jsme byli namlsaní ze Soči, proti které byl Gail trochu dlouhý a jednotvárný. Po třech hodinkách jízdy na vodě jsme ještě hodinku věnovali pendlu pro auto a pak už nás čekalo "jen" 600 km domů. |
Made by Véča
