Krkonošský záhul 2007

Termín: 16.3.2007 až 18.3.2007

šéf akce: Doky

Ahoj běžci, Hanko a běžečtí přátelé!

Záhul proběhl, my jsem se taky proběhli a pocity jsou smíšené, neboť cíl opět nebyl zdolán. Svatý Petr tradičně krutě žertoval. Mohlo však být vzhledem k charakteru zimy i hůře, nehledě na pozitiva a zážitky, které nám pokus přinesl a nikdo už nevezme...

Blíže v podrobnostech.   Doky

Příprava se odehrála ve velké nejistotě, zda má Záhul vůbec smysl, zda nepůjde vysloveně o pěší turistiku v blátivém jarním terénu. Neznámý člen horské služby z Bedřichova se v telefonu sice tvářil, že jsem asi blázen, táži-li se na sněhové podmínky na jizerské magistrále a chci-li tam jet, nicméně připustil, že po pěšárně na Novou Louku je pak od Kristiánova stopa souvislá. Kontrola nadmořských výšek a zkušnost z Jeseníků potvrdily, že inkriminovaný počátek trasy je pod 800 m n.m. stejně jako údolí Jizery u Kořenova a Harrachov, jinde a tedy výše  by sníh být mohl. To rozhodlo. Lotynkou byla předpověď počasí měnící se zcela zásadně ze dne na den od polojasna po zataženo s deštěm. Nicméně 6 skalních - Nashvill, Véča, H+H, Marek a já - jsme do toho šli.

Přesun proběhl na jedničku, bez zpoždění. Ubytování ušlo, cestou z hospůdky povzbudivě svitily hvězdičky. Ráno bylo nadějně sucho a silně zataženo. Asi čtvrt hodiny. Pak začalo poprchat. Na autobusáku cedule, že skibus byl zrušen pro naprostý nedostatek sněhu, s námi neotřásla, protože jsme stejně hodlali použít jiný spoj. Cestou do hor jsme z busu pozorovali úplné chybění sněhové pokrývky. Až na hřebeni se občas v příkopu objevila špinavá bílá skvrna. První sníh na startu jsme si pietně vyfotili, měl rozměry cca 50x50x10cm. Namazali jsme pod kolena a v 8:30 vyrazili. Už před Novou loukou Nashvill v důsledku ročního lyžařského absťáku chtěl co 5 minut nasazovat lyže a nedal pokoj, dokud jsme je nenazuli těsně za ní. Sněhová pokrývka trvala do zatáčky v délce asi 300m. Za zatáčkou se šklebil asfaltový flek. Jenom flek! Po 3,5km pěšárny náhle přišla téměř souvislá a po 5km zcela souvislá a rolbou ujetá stopa, do níž nepršelo nýbrž padal čerstvý bělostný snížek! Pravda mokrý, pomalý, ale náš. Kiosek nám opravili a příjemně nás pohostili. Cestou Marek s mírnou závostí líčil, jaké měl jeho brácha o týden dříve krásné slunečné počasí a jak se mu líbila cesta z Jizerky přes Polsko. To je ono, řekl jsem si! Žádný sjezd do údolí Jizery a dlouhá pěšárna přes Harrachov, pofičíme taky do ciziny. Vždyť to tam díky Dadulově cyklovýletu znám! Návrh měl podporu těsnou většinou hlasů a tak došlo k nejpodstatnější změně trasy Záhulu za posledních 6 let.  Nevalili jsme na Bukovec, nýbrž od bunkru rovnou dolů do Jizerky na gáblík a pivko do Panského domu, kde jsme pobyli od 13 do 14 hodin. Příjemná zkušenost, zvlášť když nám dobrý domorodec sám nabídl usušení promočených svršků ve vytápěné sušárně. Pokračovali jsme pak podél Safírového potoka z druhé strany Bukovce dolů k Jizeře a přes most dále do Evropy. Trasa přes Polsko kolem hospůdky Orle byla navigačně jednoduchá, kromě míst těsně u Jizery s dostatkem sněhu a světe div se, s nejlepší vyfrézovanou stopou vůbec. To se to na klistrech v ledových kolejích běželo! Jen nemuselo místo sněžení poprchat. K celnici zpět do ČR jsme šli kilometr pěšky po silnici a zatímco do Polska to šlo lehce, bez formalit a bez dozoru, zpátky jen na doklad pod dohledem pohraničníků. Hned za celnicí odbočuje zelená značka po asfaltce úbočím hřebene až pod Voseckou. Je tam dole rozcestník, který tam radši být ani neměl. Místo předpokládaných 10km do tepla na něm stálo celých 13,5 km. Nálada a odhodlání klesly k bodu mrazu a šly by ještě níže, kdyby venku nebylo nad nulou. Stopa, ač krásně srovnaná a nedávno vyfrézovaná, se neskutečně vlekla, sníh nejel, sil ubývalo, nálada žádná, čas běžel. My běželi jen z povinnosti. A vlastně se už o běhu nedalo ani mluvit. Když jsme se západem slunce stáli u rozcestníku 1km pod Voseckou, měl jsem běžek zuby plné ještě více než bývá obvyklé. Taky to dalo celkem 46km, než jsme v 18:30 s posledním světlem zabušili na vrata boudy. Únava dosáhla takového stupně, že nikdo neměl chuť ani na pivo (!!!) a pili jsme čaj, džus, čaj a zase džus a jedli ovocné knedlíky, než nás skolila únava a předpověď počasí. Víckrát se na ni na Vosecké už nechci dívat! Na neděli další fronta, vichr.

V neděli jsme vstali jak plánováno v 6 hodin. Šel jsem probudit druhý pokoj, kde panovala chmurná nálada, neboť venku se ženili čerti - mlha, déšť  a kvílení větru. Morálka byla tak podlomená, že jsme se rozhodli akci skrečovat a sjet nejkratší cestou rovnou do Harrachova. Protestoval jen Nashvill, který chtěl bojovat alespoň kousek trasy, jenže jsme ho nikdo nepodpořili. Vyrazili jsme až v 9 hodin, venku byl v tu chvíli středně silný vítr, mlha, vlhko, +2 stupně a extrémně pomalý čerstvý mokrý sníh, po kterém jsme museli bruslit i z prudkého kopce. V údolí Mumlavy se sníh změnil na přemrzlý firn, na němž se lyže náhle rozjely tak, že jsem si na úzké lesní zkratce málem nabil hubu, zato však cesta rychle ubíhala. Mumlava i ostatní řeky měly tak akorát dost vody na sjetí a na Kamenici jsme z vlaku pozorovali první vodáky. Spojení domů bylo slušné a kolem 15 hodiny jsme si mohli konečně spravit náladu pořádnou baštou v hospodě v Holicích.

Tak už snad konečně příště se na nás usměje trochu štěstí a krkonošského sluníčka... Bylo by na čase.

Počasí z 18.3.07:

V 6:00 na Labské boudě:  SZ vítr 43 - 58km/h, 0 st.C, mlha, 100% vlhkost, slabý déšť. 

V poledne na Sněžce: SZ vítr 97-101km/h, -2st.C, hustá mlha, dohlednost 20m, 99% vlhkost, slabé sněžení.

Doky