Salza

Termín: 17.7.2008 až 20.7.2008

šéf akce: Véča

Ve čtvrtek dopoledne jsme vyrazili z Brna s mírným, asi 3/4 hodinovým zpožděním. Vyzvedli jsem Hanku a uháněli s dvěma kajaky na střeše a s Barakou v kufru k Rakouským hranicím. Ještě jsme si stihli dát před hranicemi oběd, nabrat naftu a potom už jsme na Rakouské straně nabírali směr Horn a řeka Kamp, kterou jsme cestou studovali v kilometráži a odhadovali, co z ní by mohlo být zajímavé.

Čtvrtek nám propršel a popojíždění kolem Kampu nám vzalo tolik času, že jsme k Salze dorazili až po páté odpoledne. Kemp Naturfreunde ve Wildalpenu nás přivítal cedulí, že mají beznadejně obsazeno, tak jsme se rovnou přesunuli ještě 2 km proti proudy Salzy do kempu na pravém břehu Salzy, kde jsme měli louku skoro celou sami pro sebe. V dešti jsme postavili náš stan pro 8 lidí, děti si zatím stihly namočit gumáky i zevnitř. Ke stanu jsme ještě přidali tropiko nad vchod, které chránilo vstup před deštěm. Zatímco tepláky a gumáky dětí se sušily na topení v umývárce, uložil jsem děti do spacáků a s Hankou jsme plánovali, co ze Salzy další den sjedeme.

V pátek se počasí trochu umoudřilo, tak, i když slunce jsme viděli poskrovnu, déšť už nám dal pokoj. Louka kempu se během dne měnila z podmáčené na mokrou a my jsme se věnovali společenské hře "Rum mi kup". Kromě toho jsme si dvakrát sjeli lehčí úsek nad Wildalpenem, cca 5 km s koncem v našem kempu. Delší usek se nedal jet, protože výš stahovali vrtulníkem dřevo z kopců a i silnice tam byla otevřená jen ve 20 min intervalech. Hanka byla spokojená, protože chtěla jen něco lehkého. Po pauze od jejího posledního sezení v kajaku nechtěla hned začínat záludným a peřejnatým úsekem z Wildalpenu dolů. Já jsem si nestěžoval, protože jsme pendl řešili na kole, tedy že po sjetí úseku jsem se na kole vracel pro auto. 5 km téměř bez převýšení jsem ujel bez problémů i s nacpaným bachorem po obědě. Tak jen děti měly na lodi nějaké poznámky, že to vůbec necáká...

V podvečer v pátek dorazil autem Michal s Janičkou a Peťkou, tak to v kempu trochu ožilo, neb počet ubytovaných dětí se rozrostl na dvojnásobek. Pozdě večer nebo spíš v noci ještě dorazilo auto s Honzou, Dokym, Jitkou a Pájou. Od nás měli připravený komfort v podobě postaveného stanu a (kromě Dokyho) připravené karimatky i spacáku, tak po krátkém posezení (a postání - měli jsme nedostatek židliček) jsme zalehli ke spánku.

V sobotu jsme si užívali nejhezčího počasí za celý víkend. Sjeli jsme úsek od kempu, tj. nějaké ty 2 km nad Wildalpenem, k soutoku s Lassingem. U soutoku jsem končil já s dětmi a naši Baraku ve skupině vystřídal žlutý Jitčin kajak. Jitka si sjela jen kousek ke galerii a nedala se přesvědčit k další jizdě. Nechtěla si pokazit skóre čochtanů (0) a prý furt musí myslet na Pavlínku, jestli po ní na břehu netouží. Skončil i Honza, se kterým jsme se vrátili pro jejich auto. Doky s Hankou si protáhli úsek až ke schodům. Sobota byla na vodě nejhezčím dnem a byla i dnem nejdobrodružnějším, když si Hanka dala malou rozplavbu na válečku ve Wildalpenu. Vzápětí jsme tam ale pozorovali i rozplavbu raftu a dalších nafukovacích deblovek, které svojí dramatičností Hančina čochtánka daleko předčily.

V neděli jsme si naplánovali úsek od Lassingu pod soutěsku. Počasí už nám ale zase nepřálo. Tak jsme se během pádlování ve chvílemi celkem prudkém dešti rozhodli skončit u schodů. Tam jsme se rozloučili s Kostrhunama a Dokym, kteří se vydali rovnou domů. Nás čekalo ještě sbalení stanu v kempu, který bohužel přes den neuschl...